,,Masaryčka”, tak se říká Masarykově základní škole v Litoměřicích. Tato základní škola má v Litoměřicích dlouholetou tradici. Stavba začala roku 1935, kdy byly přivezeny základní kameny z památných hor Řípu, Kalichu a Radobýlu. Od roku 1936 školou prošlo mnoho generací (mezi nimi jsme byli i my) spokojených studentů a učitelů. Škola si zakládá na rodinném přístupu a pokročilém využívání angličtiny během studia. Škola se však potřebovala rozvíjet dál.
Adam - žák školy
Pro začátek vypadalo spojení nové - umělecké přístavby a historické budovy zvláštně, ale po nějaké době se mi začalo líbit. Moc se mi líbí učebny, vypadají moderně, jsou pěkné. To si myslím, že jiné školy nemají.
Základní školu náš tým znal z blízka, někteří členové týmu v ní také studovali a strávili spoustu pěkných okamžiků svého dětství. Tato již tradiční škola dozrála k potřebě dalšího rozvoje.
Škola sama o sobě se řadí do špiček v zájmu dětí o studium, nejen proto chce nabídnout co nejširší možnost studia, aby si děti vyzkoušely různorodé aktivity, na které mohou v životě narazit.
Tak vzniklo přání pro výstavbu odborných učeben. Škola také ví, že jsou ve společnosti děti, které by mohly všechno, kdyby se dostaly o kousek dál, tak vznikl druhý požadavek – bezbariérový přístup. V rámci půdní vestavby byly zakomponovány odborné učebny a bezbariérovost byla vyřešena přístavbou schodů a výtahu. Bylo tedy potřeba zapojit kontrast mezi starým a novým, kdy novými prvky se zvýšila funkčnost tradiční budovy a umožnila se dále přizpůsobit vývoji. Škola tak reflektuje měnící se potřeby společnosti, které se za téměř století fungování školy aktualizovaly
Nedílnou součástí školy je ohromná zahrada, která umožňuje příjemnější prostředí a možnosti vyučování venku.
Škola měla okna do zahrady pouze na chodbách a to byla škoda, proto bylo na přístavbu schodů a výtahu využito velké množství oken, které propojují ještě více školu se svojí zahradou. Okna byla doplněna tahokovem, který propojuje novou přístavbu s tradiční školou.
Masaryčka se tímto krokem otevřela ještě více svému okolí a umožnila učitelům předávat širší škálu znalosti a dovedností do pracovního i nepracovního života svých žáků.
Bezprostřední zkušenost Adama, žáka školy.
Na přístavbu jsem si jednoduše musel zvyknout. Pro začátek vypadalo spojení nové - umělecké přístavby ke staré historické budově zvláštně, ale po nějaké době se mi začalo líbit. Nahoře, když vylezu schody, je krásný výhled. Hned u hezkého výhledu jsou v chodbách v podkroví sedací pytle, kde někdy trávíme přestávky. V létě není v podkroví teplo, jak to často bývá a to velmi oceňuji :-)
Moc se mi líbí učebny, vypadají moderně, jsou pěkné. To si myslím, že jiné školy nemají. V učebně na chemii máme chemické vybavení, v rámci hodin experimentujeme a také máme nově i 3D tiskárny. V učebnách díky tomu můžeme vyzkoušet spoustu věcí naživo.
Moc se mi také líbí vybudovaný výtah. Umožňuje lidem, kteří se nemohou běžně pohybovat, dostat se do školy. Do školy s námi chodí i slečna, která neměla takové štěstí se zdravím a je pohybově handicapovaná. I přesto je velmi úspěšná sportovkyně. A pro ní je to veliké ulehčení, že nemusí po schodech.
investor Město Litoměřice
stavební inženýr Ing. Karel Pleyer
architekt Ing. arch. Jakub Pleyer
projektanti Martin Bradáč