Pleyer

Prací architekta se málokdy stává zadání na zelené louce, v dnešním světě jen náhodou narazíte na prostor bez souvislosti. Tím se také mnohá témata stávají lákavými. Jedním z takových je téma stodoly ze 30. let 20.století v malé vesničce Michalovice na úpatí Radobýlu.

Poloha stodoly se staví do pozice hranice mezi úpatím Radobýlu, vinicemi, a intravilánem obce. Mimo jiné jsou Michalovice již součástí vinařské oblasti Velké Žernoseky. Odkud se, směrem po proudu Labe, rozprostírá Porta Bohemika, malebná část vlnitého Českého středohoří. Sama stodola od 30 let nedostala žádnou stavební podporu, proto i přes snahy předchozího majitele vystavět do ní obytné místnosti, byla v dezolátním stavu. Intenzivně dovnitř zatékalo, a po snaze obydlit ji uvnitř zbyly palety použitých tvárnic, které s jistotou bylo třeba nejprve odstranit.

bára & patrik

Nyní už v naší stodole, jak s láskou říkáme tomuto domovu, bydlíme dva roky. Každý den je prověřována i našimi dvěma chlapci, kteří v mezidobí přišli na svět.

01

bára s patrikem, kteří se do stodoly zamilovali, nás v souvislosti s její transformací na rodinný dům pro čtyrčlennou rodinu oslovili s prosbou o co nejrozsáhlejší zachování jejího původního rázu.

Tak začalo hledání řešení, které by s plnou pokorou vyzdvihlo původní konstrukce, obrazně řečeno oprášilo jejich lesk, a přitom, se současným přístupem, nejen pokrylo nově přicházející životní potřeby, ale hlavně - stalo se místem spojení večeře u rodinného stolu ve vinici, pod Radobýlem, u jezera… Které by svým způsobem evokovalo pocit jako by žádný dům nebyl, jako byste svůj rodinný stůl postavili uprostřed louky a povečeřeli. Jako byste odsunuli vrata stodoly a uvnitř rozhodili bílý ubrus a na něj postavili sklenky na víno.

K takovému kroku bylo třeba pochopit jak Patrik s Bárou žijí.

Jak žijí nyní, budou žít s jedním miminkem, se dvěma dětmi, se dvěma dětmi v pubertě, nebo také jak budou žít až děti odrostou a vydají se na vlastní cestu. Cílem bylo nenechat Báru s Patrikem přizpůsobovat se danému prostoru, ale navrhnout prostor tak, aby se v časové ose mohl vyvinout s nimi a nabídnout tak v každé etapě života vše, co potřebují.

Z dalekosáhlého povídání tak vznikla série užitných schémat, která jsme prolnuli do obnažených stěn staré stodoly, a začali prolínat a konfrontovat jejich vzájemné možnosti, setkání konstrukčních nutností s potřebou zajistit výhled tím či oním směrem.

Vznikla koncepce domu pod Radobýlem, kde vám srnky dávají dobrou noc při večeři u jídelního stolu. Stodola byla velice specifická svou výškou, kam by se bez obtíží vešla, včetně suterénu, čtyři samostatná paneláková podlaží.

Ztvárnění středového traktu jako centrálního modulu bylo zásadním tématem.

My jsme se vydali cestou vkládání, parafrázujícího potřeby nové rodiny. Navrhli jsme dva dřevěné ložnicové moduly, postavené na sloupech. Sloupy dostaly původní zvýšenou pozici pódia na sušení sena, a tím prostor pod nimi získal dimenzi hodnou užívání společenského prostoru.Stal se obtiskem původního účelu domu.

02

Původní plné vazby se stodolou tyčí přes všechna tři nadzemní podlaží. Prostor, kterým probíhají dva mosty spojující vestavby, prosvětluje vertikální skleněná stěna jižní fasády. Díky ní i z horního patra uvidíte na blízké píšťanské jezero a stodolu obklopující vinice. Do atria jsme vetknuli horizontální síť, která se stala hernou malému Máťovi, a později Jonášovi. Pokud najdete odvahu a důvěru, můžete se rozeběhnout a skočit do jezera už z mostku mezi ložnicemi. V úplném hřebeni krovu stodoly, jsme poslední zbytky prostoru využili jako dva malé hostinské pokojíčky. Dostanete se k nim schodištěm mezi lávkami.

Sama stodola má kolem sebe malou malebnou zahrádku, dřívější dvůr, kterým technika vjížděla vraty dovnitř. Ta jsme plně nechali, jen oprášili.. a tak i dnes můžete vrata odsunout, s tím rozdílem, že za nimi najdete posuvné dveře do obývacího pokoje a kuchyně.

A Radobýl? Ten jsme pověsili na zeď jako obraz.. Ne olejomalbu, ale živý.. Orámovali jsme ho vystupujícím arkýřem s hlubokým sedacím parapetem. Patrik by mohl vyprávět, kolikrát už na něm spal. Můžete ho tak sledovat ve všech světlech. V mlze, dešti, větru, i v noci. Ve čtyřech ročních obdobích, každý den a stále jinak..

V roce 2017 jsme koupili pozemek se starou stodolou na krásném místě pod Radobýlem. Hledali jsme nejlépe někoho lokálního, který by stejně jako my viděl genius loci tohoto místa a pomohl nám jej přetvořit v domov. Na jedné z procházek uličkami Litoměřic jsme narazili na ateliér PLEYER ARCHITECTS a brzy sjednali schůzku.
Setkání s Karlem a Jakubem doprovázené vůní kávy se neslo v přátelském duchu od prvních okamžiků. Myslím, že jsme se rovnou ještě ten den rozjeli společně podívat přímo na pozemek a domluvili se na spolupráci. Jakub při schůzkách vždy pozorně naslouchal našim představám a postupně je měnil v plány budoucího domu s neskutečnou invencí a citem pro detail.

Ateliérem byl zpracován návrh i kompletní projektová dokumentace, následně po dobu stavby probíhaly kontrolní dny na stavbě v součinnosti se stavební firmou, jednání s úřady a vše bylo zakončeno úspěšnou kolaudací. V dnešní době a při přestavbě starého objektu se to zdá asi nemožné, ale to vše opravdu v klidu a bez zbytečných starostí pro nás- k naší plné spokojenosti.

Nyní už v naší stodole, jak s láskou říkáme tomuto domovu, bydlíme dva roky. Každý den je prověřována i našimi dvěma chlapci, kteří v mezidobí přišli na svět. Děkujeme (myslím, že mohu říci) naším přátelům z PLEYER ARCHITECTS za pomoc s vytvořením tohoto milovaného místa k životu.